Knihkupectví - antikvariát M.Bartunek

VĚDOMÍ KONCE

Barnes Julian

Když stárnoucí vypravěč Barnesova jedenáctého románu, řadový historik a nenápadný občan Tony Webster, obdrží v dědickém řízení písemnost dávno mrtvého spolužáka, zaznamená jeho život podnět, o který hrdina podle všeho vůbec nestál. Dominovým efektem se od toho okamžiku začne bortit Tonyho dosavadní plachá životní perspektiva spořádaného Brita i představy, jež si o svém životě vytvořil a zrovna je čtenáři ve víceméně idylické zkratce předestřel. Z detektivního odkrývání slupek vzpomínek tohoto hrdiny na mládí postupně vychází najevo, že se ocitáme v moci nespolehlivého vypravěče, přechovávajícího v hlubinách paměti něco nelichotivého, co by rád zamaskoval jako generální úklid a vyrovnání dluhu předtím, než se odebere na věčnost. Jenže paměť je i v případě dějepisce přirozeně selektivní, sebestředná a svého majitele i čtenáře nečekaně zaskočí. Tonyho vědomí blízkosti neslavného zúčtování, na které se nelze připravit ani sepsáním závěti, ani výběrem epitafu na náhrobek, natož sebelíp míněnou nápravou rozklížených vztahů, zvlášť vynikne při vědomí, že Julian Barnes zapojil do hry vedle svého stylistického šarmu i další šarádu na téma vztahu pravdy a fikce. Ponoukla ho k tomu literárněkritická studie sira Franka Kermodea, v níž se jeho krajan před pětačtyřiceti lety zaměřil na odvěkou schopnost krásné literatury nabízet čtenářům iluzi konce jako formu útěchy. Barnesova próza budí zdání subtilní melancholické novely, jejíž zápletka však vybízí k novému čtení a přezkoumávání. S ohromující působivostí tu jeden z vrcholných britských spisovatelů současnosti líčí dalekosáhlý dopad nenápadných skutků na životy druhých a s přehledem tím konkuruje nejlepším knihám vrstevníků Salmana Rushdieho, Iana McEwana, Kazua Ishigura nebo Grahama Swifta. Autorovo nejnovější dílo bylo vyznamenáno Man Bookerovou cenou 2011 a figurovalo rovněž v žebříčku nejpozoruhodnějších knih loňského roku podle amerického deníku New York Times.